Vzdálenost západu k pobřeží Jónského moře na východu je v nejužším místě pouhých dvaatřicet kilometrů. Hornatá, členitá a zalesněná Kalábrie s vegetací dává regionu přízvisko nejzelenější v Itálii. A to jsme si skutečně ověřili při četných výletech, které jsme podnikali.
Středem země prochází Kalábrijské Apeniny. Severní vrcholy se tyčí do výše přes dva tisíce metrů. Nejvyšší horou je Terra di Dolceorma, měří 2 271 metrů. Navštívit tu lze tři národní parky. Na severu Národní park Pollino, jako nejrozsáhlejší chráněné území Itálie, vznikl v r. 1992. Dalším je NP Sila s rozkvetlými loukami a jezery a na jihu NP Aspromente. Dosud panenská příroda, hluboké lesy, prudké potoky, řeky, mnoho jeskyní a strží překvapí a uchvátí každého.
Místo stvořené k pěstování Adamova jablka
Ubytovali jsme se v rodinném penzionu na pobřeží, necelé dva kilometry od městečka S.Maria del Cedro. Má strategickou polohu při vyjížďkách na krátké výlety do okolí. Městečko bylo založeno v 17. století. Nachází se na Cedrátové riviéře (Riviera del Cedri), která se rozkládá na západním pobřeží provincie Cosenza, od hranic s Basilicitou zhruba po Cetrato.
Na území města, ve zrekonstruovaném paláci ze 16. století, je umístěno muzeum cedrátů. Přibližuje historii pěstování tohoto méně známého citrusu, se kterým jsme se tu setkali zcela poprvé. Cedrát je vlastně léčivý citroník, také jinak řečeno Adamovo jablko. Jeho plody dosahují velikosti až 20 centimetrů a hmotnosti až jednoho kilogramu. Rostou na trnitých keřích. Mají velmi silnou kůru a nekonzumují se syrové, až po zpracování.
Po sklizni se obvykle máčí devadesát sní ve slaném roztoku, pak se vyjme pecka a znovu se macerují. Využívají se v cukrářství, pekařství, ale i kosmetice. Zpracovávají se do likérů, medu, zavařenin, sirupu, jako kandované ovoce. Mezi městečky S.Maria del Cedro a Diamante pěstují až 90 procent produkce cedrátů na světě.
V muzeu promítají v italštině populárně naučný film, takže pokud neznáte jazyk, musíte se spokojit pouze s obrazovou dokumentací. Nabídnou ochutnávku produktů a možnost nákupu speciálních výrobků z cedrátu. Koupili jsme si oleje, likér a kosmetiku.
Račte si přát bombu „Viagru Kalábria“
Z městečka Santa Maria del Cedro jsme podnikali výlety do nedalekých míst. Pár kilometrů odtud severně leží starobylé antické město Scalea. Jeho historickou část tvoří křivolaké uličky šplhající do kopce. Je rodištěm admirálů a filosofů, připomínán je admirál Ademario Romano, který velel středomořské flotile za dob vlády Aragonců. Pochován je právě ve zdejším kostele sv. Bicoly. Na skalnatém výběžku se tyčí pozůstatky normanského hradu z 11. století.
Podél pobřeží se rozkládá i nové město, plné obchůdků, hotelů a kaváren. Ve Scalea ten podvečer připravovali slavnost u příležitosti svatého patrona. Byla tu postavena obrovská smažírna rybiček. Ochutnali jsme a pochutnali jsme si. Ostatně tresky, sardelky a další ryby jsou tu důležitou součástí kuchyně, stejně jako feferonky, které tu suší „na každém rohu či balkonu“ a jídlu ve finále dávají velmi pikantní chuť.
Kalábrijci prodávají feferonovou omáčku v malé buclaté sklenici s názvem Viagra Kalábria. Je vhodným suvenýrem a typickým dárkem z jihu pro ty co zůstali doma v Čechách. Ochutnali jsme ji a můžeme dosvědčit, že postaví na nohy každého.
Plné dlaně zelných i fialových fíků
Podle plánu jsme vyjeli také do Národního parku Pollino v údolí řeky Argentino. Pod skálou s nádhernou panoramatickou vyhlídkou do kraje leží městečko Orsomarso (na snímku).
Jeho název pochází ze spojení dvou slov: orso - medvěd, který se prý často potuloval v přilehlých hlubokých lesích a rodiny - Marzio – vlastníka zdejší půdy. Na okraji města se nachází jeskyně se sochou zázračné Madonny. Orsomarso je východiskem do přírodní rezervace v povodí řeky Argentino. My jsme se vydali na nenáročnou pěší túru údolím řeky k vodopádům. Cesta byla dobře schůdná, dávala příležitost nahlédnout za ploty do divoce rostoucích zahrad a ochutnat skvělé zelené i fialové fíky. Září je čas, kdy dozrávají a domorodci je sklízí. Když projevíte zájem, s radostí naplní vaše dlaně pro nás tak exotickým ovocem.
Od města S.Maria del Cedro jsme pokračovali více na sever. Dojeli jsme k turistickému centru Praia a Mare, nad nímž se tyčí hrad Rocca Di Praia ze 14. století. V blízkosti pláží z mořské vody vystupuje mýtický ostrov Isola di Dino, na kterém prý přistál na své pouti Odysseus. Kolem ostrova i vy můžete podniknout výlet lodí a prohlédnout si mnoho skalních jeskyní, anebo si vychutnávat příjemné moře, okolní nádherné písečné pláže přerušované skalními výběžky a zátokami. Vyzkoušeli jsme obojí a z výletu jsme byli nadšeni. Průsvitné a příjemně teplé mořské vody jsme se nemohli nabažit.
Odpoledne jsme pokračovali po pobřeží na horu Monte Biagio. Místní donátor tu nechal vybudovat obří sochu, repliku Ježíše Krista z Ria de Janeiro (na snímku).
Impozantní je nejenom kolos, ale i příjezdová silnice vedoucí k němu, vybudovaná na pilířích. Výhled do krajiny je odtud opravdu mimořádný.
Nezkrotnou sílu zvířete vyčtete z kresby i po tisících letech
Další místem našeho zastavení bylo městečko Papasidero s byzantskou bazilikou. Leží na břehu řeky Lao a bylo založeno na rozvalinách antického Scidro v období byzantské říše. Když se sem uchýlil řecký opat Isidor s několika mnichy, uplatnil svůj vliv především ve výstavbě řady kostelů. Ve vzdálenosti 14 km směrem na Mormanno v údolí řeky Lao se nalézá slavná jeskyně Grotta del Romito. Skalisko vedle ní zdobí rytina býka, vytvořena prý před 11. tisíci lety, uchovávána jako jedinečná kresba z doby paleolitu, objevena v 60. letech min. století. Znalci ji vyhodnotili jako moderní kresbu, která dodnes vyzařuje nezkrotnou sílu zvířete mimořádného svými tělesnými proporcemi. Do jeskyně plné krápníků, ve které pobývali dřívější lidé, vás průvodkyně zavede na exkursi, fotografovat můžete pouze bez blesku.
Při plánování výletů v Kalábrii jsme do programu zahrnuli kamenné město Morano Calabro. S úžasem jsme prohlíželi domy s červenými střechami, postavené velmi těsně u sebe na úbočích, středověké, křivolaké uličky, šplhající strmě vzhůru do kopce. V labyrintu uliček jsme tušili i skrývající se aristokratické paláce. Historický střed byl pravděpodobně založen v 11. - 12. století a dnes mu vévodí pozůstatky, resp. rozvaliny normanského hradu. Není divu, že se městečku přezdívá skála na skále. Čekají vás tu nezapomenutelné rozhledy do krajiny, ale i podiv nad koloritem života dnešních lidí.
Devizami krajiny jsou nespoutaná zeleň, starověká městečka a velmi příjemné koupání
Z města Morano Calabra jsme přejeli do městečka Civita. Je současným nejvýznamnějším střediskem menšiny kalábrijských Albánců. Po zemětřesení ho prý Albánci opravili a přeměnili v živoucí město s úzkými uličkami a příjemnou atmosférou. Náměstí v centru zdobí kašna a socha albánského hrdiny Skanderbega. Nechybí tu etnografické muzeum, které jsme prohlédli. od terasy na kraji města, s nádherným výhledem do soutěsky řeky Raganello, jsme se vydali svažující se cestou k Ďábelskému mostu a odtud na pěší túru údolím řeky Raganello. Prohlédli si začátek prý nejdivočejší vodní soutěsky v Kalábrii. Když jsme se vydrápali zpět do centra, trošku ztrmácení vedrem i výškovým rozdílem, koupili tři kopce vynikající zmrzliny u vyhlášeného zmrzlináře, bylo nám hezky a pochvalovali jsme si letošní zdařilý výběr poznávací cesty po severní části Kalábrie na jihu „italské boty“. Neměla chybu.
Tyrhénské moře v této oblasti zcela předčilo naše očekávání. Bylo nádherné a koupání v něm opravdový požitek.
Text a foto: Dáša Palátková
