220 let Národní galerie

„Pozdvihnout upadlý umělecký vkus domácí veřejnosti“ si před 220 lety vzala za úkol skupina kultivované české elity a 5. února 1796 založila Společnost vlasteneckých přátel umění. Společnost dala vzniknout Akademii výtvarných umění, nahrazující zaniklé malířské cechy, a ze soukromých sbírek vybudovala veřejně přístupnou obrazárnu, na kterou navazuje současná Národní galerie. 

Datum vzniku Společnosti vlasteneckých přátel umění.si Národní galerie vzala za počátek své existence a k letošnímu kulatému výročí připravila ve svých výstavních prostorách slavnostní program zahrnující množství výstav, komentovaných prohlídek a doprovodných programů.

Nejširší nabídka, včetně společné vernisáže několika výstav, byla pod názvem Grand Opening připravena ve Veletržním paláci v Praze. Moderování večera se ujal Marek Eben, promluvil generální ředitel NG Jiří Fajt, ministr kultury Daniel Herman a primátorka Prahy Daniela Krnáčová. Za hudební doprovod byl vybrán Goran Bregovič Wedding and Funeral Band, Vladimír Mišík s ETC, Petar Introvič (Bluesberry) a DJ Kryštof Koenigsmark.

Aj Wej-Wej

Hlavní hvězdou večera byl čínský umělec a mezinárodně respektovaný aktivista v boji za lidská práva Aj Wej-Wej. Před Veletržním palácem jsou nainstalovány sochy představující znamení čínského zvěrokruhu. Aj Wej-wej je nechal vyrobit podle vzoru starých čínských soch, zničených roku 1860 vojáky.


Čínský horoskop před Veletržním palácem


„Jejich instalace ve veřejném prostoru jakožto připomínka spletitého vztahu umění, historie a politiky úzce souvisí s reflexí poslání a identity výstavních institucí“, uvádí k tomu tisková zpráva Národní galerie. Zahájení výstavy kromě toho korespondovalo se začátkem a oslavami nového čínského roku (8. 2.).

Den před vernisáží zabalil Aj Wej-wej sochy do termofólie zlaté barvy používané také při pomoci migrantům zachráněným ze středozemního moře, kde se umělec v současnosti aktivně angažuje. Akt byl interpretován jako jeho protest proti oficiální politice českého státu v této otázce a v internetových diskusích bylo možné číst mnoho příspěvků o „šikmookém havloidovi“ a ujišťování, že „Konvičkovi chlapci mu to rychle sundají“. V den vernisáže byly sochy už bez fólie a je škoda, že alespoň znamení opice, které letos přebírá vládu, nezůstalo zabalené.


Aj Wej-Wej ve Veletržním paláci v Praze


Globální rozměr umění

Dalšími aktéry společné vernisáže byli El Hadji Sy ze Senegalu a český zástupce Jiří David. El Hadji Sy představil kromě svých obrazů, performancí a projektů, ve kterých působil jako kurátor, také materiály ze svého archivu, plakáty performancí a workshopy zachycené na filmových dokumentech, a to v doprovodu autentických předmětů ze Sbírky umění Asie a Afriky NG.

Návštěvníci se mohli zúčastnit diskusního setkání a dvoudenního výtvarného workshopu. Výstava má za cíl „poukázat vůbec poprvé v Národní galerii v Praze na současné proudy afrického umění a jeho reflexe kulturně-politických otázek.“

Globální rozměr Grand Opening večera a umění vůbec zmínil El Hadji Sy ve svém projevu. „Praha není východ, je to střed Evropy, a pro tento večer je to střed světa,“ řekl se zřejmou nadsázkou sympatický Afričan.


Expozice prací El Hadji Syho

Jiří David se nechal inspirovat Slovanskou epopejí Alfonse Muchy dočasně umístěnou v prostorách Veletržního paláce. Ohromujícím dojmem působící Epopej je obvykle prezentována jako „oslava přínosu Slovanstva lidstvu“, ovšem její námět je - už s ohledem na Muchův světový názor - podstatně širší.

K expozici Jiřího Davida uvádí tisková zpráva NG následující: „Davidova černobílá verze Apoteózy je aktem dekonstrukce, která rafinovaně umocňuje zásah do jednotlivých částí kompozice díla formou apokryfů. Instalace dává impuls ke kritickému uvažování o celé řadě závažných politických, ekonomických, sociokulturních, filozofických a sociologických otázek, které referují o minulosti a současnosti světa v širších relacích, kde se prolínají lokální a globální problémy.“

Slovanská epopej

Davidovo velmi rozměrné plátno bohužel návštěvníkům zážitek z Epopeje nenahradí. Muchovo dílo se brzy a na dlouhou dobu stěhuje do Asie. Od 7. března do 5. června 2017 ho uvidí návštěvníci National Center of Art v Tokiu, poté bude v čínském Nankingu. (Kuriozní je, že tou dobou by mělo vzniknout přímo pro Národní galerii nové dílo Aj Wej-Weje. Dohoda byla uzavřena ještě v době, kdy byl pronásledován čínským režimem a byl mu odebrán pas.)


Slovanská epopej Alfonse Muchy


Muchova Epopej se v roce 2018 ocitne v Čchang-ša a putování po Číně by mělo být zakončeno v Kantonu. V jednání jsou dále možnosti výstav v Jižní Koreji a Chicagu.

Kam Slovanskou epopej instalují, až se za několik let vrátí do Čech, nikdo netuší. Možná bude, bez svého stálého domova, putovat světem na věky.

Text a foto Richard Kliment