Izrael: Ze svatého města do "Silicon Wadi"

Vladimír Přech

Izrael je země plná kontrastů. Tyto kontrasty jsou pro běžného turistu je to snad nejvíce patrné, pokud navštíví dvě největší izraelská města: Jeruzalém a Tel Aviv. Obě města od sebe dělí zhruba padesát kilometrů, ale způsob života v nich se výrazně liší. Ne náhodou se v Izraeli říká, že v Haifě se pracuje, v Jeruzalémě se modlí a v Tel Avivu tančí.  


Izrael jsme navštívili na několik dní v dubnu, což je pro návštěvu této země jeden z ideálních měsíců. V parcích i v oázách všechno kvete a vyhnete se nepříjemnému letnímu horku, zejména v Negevské poušti a oblasti kolem Mrtvého moře. Izrael je ovšem země natolik turisticky atraktivní, že se na těch turisticky nejznámějších místech nevyhnete davům v žádnou roční dobu.

A Izrael, ve kterém v turistice pracuje přes 7% obyvatel a příjmy z cestovního ruchu dosahují téměř 200 mld. korun, jim vychází vstříc. Pod pevností Masada na náhorní plošině nad Mrtvým mořem vybudovali velkorysé turistické centrum a věčně obsazený hostel. Nahoru k pevnosti, kam až do roku 1998 vedla pouze křivolaká Hadí stezka, se dnes můžete vyvézt lanovkou za 3 minuty.

Masada, kterou vybudoval Herodes Veliký, je dnes symbolem moderního Izreale: „Masada už nikdy nesmí padnout,“ přísahají zde vojáci Israel Defence Forces. Příběh pevnosti dojímá i dnes. Masada byla v prvním století místem posledního odporu proti římské nadvládě. Necelá tisícovka židovských vzbouřenců odolávala desáté římské legii guvernéra Flavia Silvy dva roky. Pak bylo deset tisíc židovských otroků donuceno stavět rampu, která měla pomoci zdolat opevnění. A to se podařilo.  Válečné stroje rozbily hradby. Když bylo obráncům zřejmé, že římské převaze neodolají, rozhodli, že každý muž zabije svou rodinu, poté vylosovali deset bojovníků, kteří pobili muže, a v novém losování byl vybrán ten, jenž měl za úkol zabít zbylých devět a nakonec sebe. Tak se také stalo.

Masada. Kdo má čas, dobré boty a hodně vody, může prozkoumat nejen pevnost samotnou, ale  i její nejbližší okolí.
Návštěvu jeruzalémského Starého městu, zejména okolí Chrámu božího hrobu, doporučuji v brzkých ranních hodinách, kdy jsou ještě ulice, tedy spíše uličky prázdné. Ovšem i po zbytek dne stačí opustit hlavní trasy a můžete si v klidu bloumat téměř opuštěnými uličkami, kde nejsou žádní noví „Hello-my-friend!“ kamarádi a překážet vám budou snad pouze děti hrající fotbal nebo malí kluci nesoucí nad hlavou vlnitý plech. Zážitkem je procházka po jeruzalémských hradbách s výhledy jak na moderní části Jeruzaléma, tak střechy Starého města. A uvidíte, že mezi uličkami se skrývá i například výběh pro policejní koně nebo basketbalové hřiště, které bychom zde asi nehledali.

K neopomenutelným atrakcím patří samozřejmě návštěva Zdi nářků, nebo jak Židé sami říkají, Západní zdi. Pojmenování Zeď nářků bylo převzato z arabštiny a pod tímto pojmem rozšířeno do západního světa. Pro Židy je však zeď spíše symbolem naděje, proto jeho označení považují za nešťastné. Bezpečnostní opatření jsou přísná. Neporučuji s sebou nosit v baťohu například tablet, elektronika vzbuzuje zvlášť pozornost. Jinak ovšem působí vojačky u kontrol spíše unaveným a rezignovaným dojmem. Pobyt u Západní zdi má svá pravidla, zeď je rozdělena na mužskou a ženskou část, je zde zakázáno fotografovat a vstupovat bez pokrývky hlavy. Tou může být bez problémů i kapuce od mikiny nebo bundy. Pro všechny případy jsou zde však připraveny i prosté jarmulky.


Hřbitov na Olivetské hoře. Židé jsou přesvědčeni, že z hory má sestoupit Mesiáš do Jeruzaléma, založit Izraelský stát a spasit všechny Židy. Ti, kteří jsou pohřbeni zde, budou spaseni jako první.

Ubytování v Izraeli, stejně jako další služby, je velice drahé, a to i ve srovnání se zeměmi západní Evropy. Řešením pro nezávislé cestovatele jsou buď hostely, nebo ubytování v soukromí. Na příslušných serverech se najít velké množství nabídek na pronájem pokoje v bytě, celého bytu nebo i domu. Za cenu kolem 1500,- Kč za noc tak máte k dispozici třeba byt i s výstupem na malou zahrádku. Za stejnou cenu najdete ubytování v Tel Avivu zřejmě komfortnější než v Jeruzalémě.



Ačkoliv je třeba platit dopředu, vše probíhá bez problémů. Dobré je zvolit ubytování, kde jsou již pozitivní recenze jiných cestovatelů a o které je velký zájem. My jsme se s majiteli bytů ani neviděli, klíče i instrukce nám nechali na smluveném místě. Byty jsou většinou vybaveny wifi, takže pokud máte s sebou tablet nebo smartphone, můžeme s nimi komunikovat i během pobytu přes e-mail, což se občas hodí. Díky ubytování v soukromí můžete poznat obyčejný život místních lidí – dostanete se do obyčejné ulice v obyčejné čtvrti, bydlíte v „bytovce“ s dalšími lidmi.

Mimochodem i pro místní obyvatele není život v Izraeli žádná levná záležitost. Průměrná mzda
v Izraeli na začátku roku sice činila 9.159 šekelů (přibližně 45.800 českých korun) měsíčně, rozdíly v příjmech jsou však obrovské a Izrael je často označován za stát s největšími sociálními rozdíly v rozvinutém světě. Nájemné třípokojového bytu přijde v centru Jeruzaléma na 1 500 amerických dolarů a v Tel Avivu je ještě vyšší. Byt o rozloze 100 metrů čtverečních stojí ve slušné jeruzalémské nebo telavivské čtvrti 600 tisíc dolarů (tedy cca 12 milionů korun).

Možná inspirace pro nás? Zeleň v Tel Avivu pokrývá 17% plochy města
Tel Aviv je moderní, kosmopolitní město, staré teprve 100 let. 11. dubna 1909 se shromáždili zakladatelé města na pobřeží Středozemního moře u přístavu Jaffa s cílem vybudovat zde nové město. Tehdy také lasturami do země vyryli hranice jednotlivých pozemků. Tel Aviv brzy Jaffu pohltil a je dnes kulturním, ekonomickým a technologickým centrem Izraele. Díky vysoké koncentraci high-tech firem se také Tel Avivu a jeho okolí přezdívá (v narážce na obdobnou kalifornskou oblast) Silicon Wadi.

Na městě je vidět, že bylo stavěno podle urbanistických plánů až ve 20. století. Díky projektu tzv. Zahradního města jsou zde široké bulváry se zeleným pásem uprostřed pro pěší i cyklisty. Především fanoušci architektury ocení tzv. Bílé město, tedy čtvrti postavené ve funkcionalistickém stylu výtvarné školy Bauhaus a zapsané v roce 2003 na seznam
světového dědictví UNESCO.

Budova telavivské opery v areálu Muzea moderního umění. Celá oblast je ukázkou moderní architektury současného  Izraele.
Parádní je procházka po telavivské pláži do centra starobylého přístavu Jaffa. Když král David a jeho syn Šalomoun dobyli Jaffu, používali ji jako přístav, do kterého dopravovali cedry pro stavbu Prvního (Šalamounova) chrámu. V následujících stoletích pak přes Jaffu skutečně přecházely dějiny se všemi – většinou negativními – důsledky. Byla dobyta například křižáky při první křížové výpravě v roce 1100 nebo Napoleonem při jeho egyptském tažení. Dnes se podařilo staré město obnovit a klidný starý přístav a úzké uličky s galeriemi, obchůdky a divadly jsou příjemným protikladem nedalekému pulsujícími velkoměstu.

Jeruzalémská tržnice. Blíží se šabat, a tak je třeba rychle nakoupit.